Po mnoha letech na moři jsem se odhodlal podepsat účast na expedici Antarktida. Přestože jsem byl zařazen jako druhý kapitán, odpovědnost je to na plachetnici obrovská. Molo jachetního klubu Ushuaia v Argentině jsme opustili s posádkou, kterou čekala přeplavba Drakeho průlivu, od Hornova mysu na Antarktidu. 700 Nm ( 1.300 km ) nejtvrdšího moře na světě tam a stejnou vzdálenost zpět. Obtížnost plavby je dána vlnami, mrazem, deštěm, nárazovým větrem, silnými proudy, nutností absolvovat služby za kormidlem, nedostatečným spánkem a podmínkami, které znesnadňují vaření. Byla to výzva a dnes mohu říct, že předčila mé očekávání. Nepatřím k lidem, kteří přehánějí. Vrátili jsme se v pořádku zpět a tak to zkušení mořeplavci určitě také zvládnou. Bojovali jsme s mořskou nemocí, museli jsme se vyrovnat s chladem i vlnami, které v této oblasti přicházejí v 6 – 10 metrech z různých stran. Kormidlovat v noci v absolutní tmě za deště na plachty je velmi obtížné. Také námořní mapy Antarktidy nejsou dokonalé a tak musí být všichni neustále ve střehu. Mezi ostrovy Antarktidy se přesouvají obrovské ledovce které jsou pro malé lodě velkým nebezpečím. Navštívili jsme polární základny, ale já osobně jsem byl unesen především hejny tučňáků, velryb, tuleňů a zářivou čistotou zdejší přírody. Tento kontinent je velký jako půlka Afriky a tak bude mnoho let co objevovat. Každého asi překvapí nejen nízká teplota, ale také aktivní vulkanická činnost i obrovské ledovcové pohyby masivů. Pohybovat se v těchto oblastech je velký námořní zážitek. Tyto zkušenosti však nepatří k těm, kterými by se měl člověk chlubit. Drakův průliv každého naučí především úctě k mocnému živlu, který nám dokáže ukázat to dobré, ale i svoji nesmírnou tvrdost. V minulosti tuto oblast mnoho lodí nepřekonalo a tak přeji všem námořníkům šťastný návrat.
