Mořeplavci

Rádi bychom Vám představili pár nadšených jachtařů a cestovatelů Pavla a Martinu a jejich loď Willow – 14 metrů dlouhou plechovku typu Bruce Roberts 45. Je to ocelová expediční loď pro oblast plavby třídy A – neomezeně. Původní majitel v USA byl profesí svářeč na ropných plošinách a provedení lodi tomu odpovídá. Je to perfektní svařenec. Loď stavěl 19 let a sám na ní uskutečnil jen několik málo plaveb po Mexickém zálivu. Domovský přístav měla Willow v marině Sea Brook nedaleko Houstonu. Loď byla spuštěna na moře v roce 2009. Pavel ji koupil v roce 2013. Není to žádná naleštěná bída, co se bojíte, abyste ji neodřeli. Je to zkrátka hippies loď. Sice nepluje moc rychle, není moc hezká, ale proplula s Pavlem a Martinou bezpečně již mnoho bouří.  Její největší výhodou je, že se s ní dát plout i na Antarktidu J ….a taky, že má postel přímo u kormidla v pilot-hausu.

První náročná plavba s Willow proběhla v roce 2013 z Houstonu (USA) do Havany (Cuba) 850nM. V dalších letech pak Pavel s Martinou či kamarády na této lodi postupně obepluli Fort Lauderdale (USA), Varadero (Cuba), Key West (USA),Cancun (Mexico), Roatan (Honduras), Rio Dulce (Guatemala), Port Antonio (Jamajka), Dominikánskou republiku, Portoriko, Panenské ostrovy, Guadalope, Martinique, Santa Lucia, St.Vincent, Grenada …

Jejich letošní jachtařské dobrodružství začalo 15.ledna z Martinique, pokračovalo podél Tobago Kyes, Bonaire, Curacao, Aruba s následnou přeplavbou do Kolumbie, jejíž krásy aktuálně objevují.

Níže citujeme ze zajímavých zápisků Pavla …

Přeplavba do Kolumbie plánovaná  trasa 270nM, skutečně upluto 274nM za dva dny a 3 hodiny

1.den Vyplouváme už v 8 hodin ráno. Po více jak měsíci se uklidnil vítr, který stále foukal od 19-23 kts s nárazy až kolem 30 kts. V tom se sice na „zadáka“ dá plout, ale jsou velké vlny, a to je jednomu občas i na …pozvracení. Nám na cestu do Kolumbie fouká 13-15 kts a to je zn. Ideál. Krásně to uřídí pendlík a my upalujeme rychlostí 6,5 kts. Hned 15 nM od pobřeží mám první záběr na prutu. Takový menší tuňák, ale nakonec se kousek od lodi vysvobodil. Chvíli na to už ale taháme z moře společnými silami 4,5 kg těžkého tuňáčka a než ho zpracujeme, tak je poledne, čas oběda. „Tatarák“ z čerstvě uloveného tuňáka spolu z čerstvě upečeným chlebem, k tomu červené dobře vychlazené víno, tak to je gurmánský zážitek i pro takového „jídlosuchardu“ jako jsem já. K večeři máme ….hádejte…. lehce na pánvi osmaženého tuňáka ( ten lze zkazit jedině když ho moc usmažíte) s bramborovou kaší….Hodinu po půlnoci přehazuji plachtu a upaluji už podél Kolumbijského pobřeží na jih. Ve dvě v noci totálně z ničeho nic ustane vítr jako když ho vypneš vypínačem a my se plácáme na vlnách. Plachta mlátí, loď se houpe….hnus. Zkouším se dohrabat kousek dál od pevniny, že by tam snad mohlo foukat, ale nic takového. Pak se hodinu ještě u kormidla trápí Martina a nakonec startuji motor.  Za 24 hodin jsme upluli 136 nM.

2.den – ráno stále nefouká. K snídani si dávám na tenké plátky nakrájeného syrového tuňáčka, osypaného lehce solí a zakápnutého limetkou, k tomu chleba s máslem…nebe v hubě, by řekl Bedřich.  Mňam. Martina dospává za libéhu zvuku motoru Yanmar a snídá později. Jogurt, banán a navrch  papája. Motorování nám aspoň dobilo baterie, watermakerem jsme vyrobili plné nádrže sladké vody a předchladili lednici, kterou jsem poslední dva dny na noc vypínal z důvodu úspory el.proudu, který je potřeba na poziční světla,počítač a navigační přístroje.  Dopoledne ještě dáváme partičku scrabble a kolem poledne se konečně opět zvedá vítr. Vytahuji genou (velkou plachtu v předu)  a krásně na „zaďák“ zase plujeme k cíli. Pocitově frčíme tak 6,5 uzle, ale GPS ukazuje jen uzle 4. Dva dny nás mořské proudy urychlovaly a teď nás zase pro změnu brzdí. Kdysi dávno jsem si vytiskl takový obrázek mořských proudů v Karibiku, který Martina někde vygooglila (toto slovo se ve scrabble neuznává) a  mám ho založený v lodním deníku. Je to už takový pomačkaný umaštěný kus papíru, ale stále ho používám a moc nám pomáhá. Srovnám-li na počasí loňskou sezónu v Karibiku, tak letos je mnohem větší chladno a více prší. Nevím jestli je to tím, že loni jsme byli v tuto dobu na severu (Dominikánská rep.,Portoriko) a jih je studenější a nebo se jedná o výkyv v počasí, ale teploty tu jsou jako v Chorvatsku v dubnu. Odpoledne sedím na větru v kokpitu v mikině. Další noc na moři bylo pohlazení na duši. Měsíc svítil, že bylo krásně vidět na cestu,vítr zeslábl a foukal tak akorát, že se nemuselo cvičit s plachtami, pendlík spolehlivě řídil, že když člověka přemohl spánek, tak si mohl i zdřímnout, protože žádné lodě tu neplují….zkrátka „krása námořního jachtingu“.  Ráno už máme na dohled vysoké pobřežní hory Kolumbie „Sierra Nevada de Santa Marta “

Něco pro jachtaře: …a kdyby jste si mysleli, že už  máte vyhráno, tak doporučuji na posledních 15nM okolo Isla de la Aguja si zmenšit plachty. Myslím, že bohatě postačí kosatka. My to pluli na genou a najednou už nebyl čas na změnu. Byla to trochu divočina. Soused v marině, co připlul 3 hodiny před námi, má v plachtě díru mnohem větší než jsou ústa staré ženy….řekl bych, že z jedné plachty má hned dvě, ale menší. Předevčírem tady foukalo 63 kts. Odhaduji, že to je to místo, kde se zkušený námořník Račan pozvracel a další zkušený námořník Karásek převrátil ( obé vyčteno z knih). Na fotce je vidět ovládání „pendlíku“ z kokpitu, aby člověk nemusel moc běhat v noci a vlnách po palubě.

Kolumbie – 26.2.2018 tak ta nás baví. Oba poprvé vstupujeme na půdu Jižní Ameriky ve městě Santa Marta na Karibském pobřeží. Země s necelými 50mil.obyvatel a asi 16x větší rozlohou než je Česko. Po prvních dvou dnech jsme nadšeni. Lidi jsou tu milí a příjemní, je tu levně jako v Čechách a nebo ještě trochu levněji. Všude na ulici můžete koupit krásnou a velmi levnou zeleninu, krásně zralé a voňavé ovoce, což jsme naposledy zažili před rokem v Dominikáně. Jeden velký  ananas nám provoněl celý salónek v lodi a chutnal skvěle. To samé mango. Mají tady spousty ovoce, které vůbec neznáme a tak všechno ochutnáváme. Na ulici se dá najíst za cca 25kč (výborná kukuřično sýrová placka,maso na špízu s bramborem, klobása zvaná chorizo s polentou).  I ta španělština je pro nás lépe stravitelnější  než francouština a nebo papuánština.“  

Oficiální web lodě Willow.

 

  • Mořeplavci

Kontaktujte nás


Vítejte
na palubě